Zámek Červená Lhota
Stavebníci tvrze, později zámku, využili doslova každý metr plochy, který měli k dispozici. Čtyři patrová zámecká křídla, která obklopují malé nádvoří, zabírají prakticky celý skalnatý ostrůvek, jedno z nároží dokonce vyrůstá přímo z vody. V zámeckých komnatách si veřejnost může prohlédnout historický nábytek, kachlová kamna, obrazy, sklo, porcelán, lustry, nádobí a spoustu jiného. V malém parku, který se nachází na břehu rybníka stojí kaple s panskou hrobkou. Zámek Červená Lhota si můžeme prohlédnout ze všech stran. Kolem rybníka, ve kterém stojí, totiž vede asi kilometr dlouhý vycházkový okruh po parkově upraveném břehu. Dá se tu posedět na lavičce, případně nakrmit labutě, které dotvářejí pohádkovou atmosféru tohoto místa.
Za zmínku také určitě stojí, že na zámku pobýval německý skladatel a jeden ze spoluzakladatelů německé opery Karl Ditter von Dittersdorf (1739 – 1799). Do Červené Lhoty rovněž umístil Antoním Sova část děje povídky Pankrác Budecius, kantor.
Zajímavosti z historie
Zámek Červená Lhota je jeden z našich nejromantičtějších a vypadá opravdu jako z pohádky. Také zde bylo několik pohádek natočeno. Zámek stojí na ostrůvku, který je ze všech stran obklopen vodami rybníka a s okolním světem je spojen kamenným obloukovým mostem z roku 1622. Původně zde byl ovšem pouze most dřevěný, padací, to ale zámek ještě nebyl zámkem, nýbrž tvrzí a jmenoval se pouze Lhota. Někdy ve 13. století totiž postavil neznámý stavebník v lesnaté krajině s četnými rybníky na skalnatém ostrohu tvrz.
Přehrazením Deštenského potoka vznikl rybník a skála se změnila na ostrov. Malebný renesanční vzhled získal zámek až po renesanční přestavbě někdy v polovině 16. století, kdy majiteli zámku byli Kábové z Rybňan. Jejich sídlu se pak říkalo Nová Lhota nebo také Kábova Lhota. Teprve později, někdy počátkem 17. století se vžil název Červená Lhota, snad podle červené omítky nebo červených střech.
Majitelé se na zámku často střídali. Po stavovském povstání 1618 – 20 propadl zámek konfiskaci a byl spolu s dalším majetkem (pivovar, dvůr) zastaven a následně prodán císařskému rytmistrovi Brucciovi. V roce 1641 získal zámek rod Slavatů a ti zde provedli řadu úprav a přistavěli barokní portál.
Posledními majiteli zámku se stali Schönburgové, kteří změnili vnější i vnitřní podobu budovy do novogotického stylu. Úpravy v letech 1903 až 1912 ji však znovu přiblížily původní renesanci. Zámek dostal novorenesanční obloučkovité štíty, které zdobily všechna boční průčelí, a které jsou tak charakteristické pro jeho dnešní vzhled.
