Hrad Zvíkov
Původně stál hrad Zvíkov na vrcholu vysokého skalnatého ostrohu nad soutokem řek Vltavy a Otavy. V letech 1954 – 1961 byla vybudována Orlická přehrada, která obě údolí zaplavila a hradní výšina byla proměněna téměř na ostrov, který byl s okolní krajinou spojen pouze úzkou šíjí. Po té dnes vede jediná přístupová cesta, protože druhá zmizela s bývalým přehradím na dně přehradního jezera.
Dominantou hradu a zároveň nejstarší dochovanou stavbou je hranolová obytná Hlízová věž.V této věži je tak zvaná Korunní síň, v níž byly zřejmě nějaký čas uloženy české korunovační klenoty. Nádvoří obklopuje vlastní jádro hradu pětibokého tvaru., do kterého se, jak v přízemí tak v patře, otvírají překrásné gotické arkády s lomenými oblouky.
Královský palác ukrývá řadu skvostně vyzdobených komnat, je zde také umístěna expozice věnovaná dějinám a archeologickým nálezům z hradního ostrohu, místnosti doplňuje dobový mobiliář. Obdivovat můžeme kapli sv. Václava, která patří k nejušlechtilejším raně gotickým prostorám v republice, ze sálu zaujme hlavě Svatební sál nebo Kurfiřtská síň zdobená cennými freskami. Příležitostně se na hradě konají výstavy, divadelní představení a jiné akce.
Zajímavosti z historie
Hrad Zvíkov je často označován jako král českých hradů. Jedná se o původně královský hrad, dodnes velmi zachovalý, s neobyčejně cennou uměleckou výzdobou. Zvíkov se řadí mezi naše národní kulturní památky a patří ke skvostům české raně gotické architektury.
Hrad vznikl někdy v první polovině 13. století za krále Přemysla Otakara I.. Ve stavbě pokračoval jeho syn Václav I. a stavbu nakonec dokončil Přemysl Otakar II., jemuž se stal Zvíkov oblíbeným sídlem. Český král a římský císař Karel IV. si Zvíkova velmi považoval. Zařadil jej na seznam hradů, které nesmějí být prodány ani dávány do zástavy. Jeho nástupci však toto nařízení nerespektovali. Již v roce 1431 se dostal do rukou Rožmberků, ale ti jej využívali jen krátce. Od roku 1473 byl hrad zastaven, pak jej koupili Švamberkové a vlastnili jej celé jedno a půl století. Hrdinnou etapu své historie zažil hrad za Petra ze Švamberka., který byl aktivním účastníkem stavovského povstání. Od podzimu 1621 se tu mnohonásobné přesile císařských vojsk udatně bránilo 140 mužů stavovské posádky. Nečekaně se jim dokonce podařilo zmocnit se i sousedního hradu Orlíka a odtud si přivézt dost zásob. Nakonec však uznali beznadějnost situace a v létě 1622 jako poslední kapitulovali. Novými majiteli hradu se stali Eggenberkové, ale ti jej příliš neudržovali a objekt využívali hlavně k hospodářským účelům. Hrad chátral a obrovské škody způsobil i požár v roce 1751. Pomalu ale jistě se hrad začal měnit ve zříceninu, nebýt Schwarzenberků, kteří jej zachránili před naprostou devastací. K některým postupům při rekonstrukci však mají dnes odborníci z památkového hlediska výhrady. Schwarzenberkové vlastnili hrad až do roku 1945 a od roku 1950 je majetkem státu.
